Po stopách M. Švabinského v Českém ráji

07.08.2011 05:32:08 | Autor: Petr Kumprecht | Rubrika: Volný čas | Obce: Jablonecko

Málokterému českému umělci nadělil osud život tak dlouhý, aby v něm nakonec dosáhl všech cílů, které si žádala doba i vytyčil on sám, tak jako malíři a grafiku Maxi Švabinskému (1873-1962).

Jeho narození ani poměry v nichž vyrůstal nebyly vůbec idylické. Sám o tom jako zralý muž v jednom dopise píše: „Mé matce jsem se narodil jako nemanželský syn, kdy jí bylo 16 roků. Na tehdejší poměry byl to skandál a moje matka 10 roků nechodila z bytu ven! Jaké bezpráví a utrpení vytrpěla. Jak to bylo hloupé!" Tyto poměry a události se staly umělcovým vnitřním dramatem na celý život. Už jako chlapec Švabinský upozornil neobvyklým výtvarným cítěním a vnímáním. A jako student Akademie výtvarných umění v Praze vynikal nad ostatní spolužáky. Jen krátká byla jeho cesta k mistrovství umělecké tvorby, ve které dokázal spojit národní tradici i modernost. Heslu, které si vytyčil již v mládí: „Obdivovati přírodu vždy a všude, jest žíti", zůstal věren po celý život.

Český ráj, symbol české krajiny, objevuje Švabinský v létě 1922 ve Skokovech, v údolí Žehrovky. Celý měsíc vychází do okolních lesů, zde vzniká řada jeho nejlepších krajinářských kreseb. Švabinský vášnivě miloval léto, polední žár a omamnou vůni sálajících borových lesů, opojnou vůni lip a zrajícího obilí. Bylo to pro Švabinského šťastné období, o to šťastnější, že zde byl se svou druhou velkou životní láskou Annou Vejrychovou, svou švagrovou. Ubytoval se v penzionu a rašelinných lázních Dr. Hradila. Tehdy zde stála dřevěná budova s velkou a vkusně zařízenou jídelnou. Švabinský portrétuje majitele penzionu, zřejmě jako dík za příjemný pobyt. Skokovy navštívil Švabinský ještě v roce 1925. Dnes zde na místě původního dřevěného penzionu stojí zděná budova současného penzionu Espero. Jen pohled do harmonického údolí Žehrovky zůstává stejný. Do Českého ráje se vrací Švabinský v létě 1929. Estetik a umělecký historik Mirko Novák zajistil Švabinskému letní byt v Malechovicích v soboteckém kraji na samotě Písek, blízko Žďánku, rodové chalupy Nováků.

Malechovice, vesnice rozprostřená na velké ploše mezi lesy a rozsedlinami s řadou samot, měla v té době asi 120 trvale žijících obyvatel (dnes asi 20). Svítilo se petrolejkami a spojení se světem zajišťovala od roku 1906 hlavně železnice. Švabinský bydlí v chalupě s doškovou střechou, v blízkosti malebného romantického údolí zvané Malechovická rokle. Tento kout Českého ráje je také spojen se začátky trampingu a vznikem trampských osad po 1. světové válce. Zmíněný Žďánek je samotou blízko ohbí silnice z Libošovic na Roveň, kde stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1889. Na mírném návrší, ohraničená roklemi Sršňovkou, Žďáneckou a K Trojzubečku, stojí výstavná chalupa s kamenným přízemkem a roubeným patrem, obklopená lipami. Pamětníci vzpomínají, že tehdy bylo okolí Žďánku téměř parkově upraveno, cestičky vysypané bílým pískem, stříhané živé ploty, pěkně umístěné lavičky a stolky. Na Žďánek příjížděla v létě řada významných hostů z uměleckého i vědeckého světa. Sem dochází Švabinský za přáteli, zde se také seznámil s významným historikem Janem Bedřichem Novákem, majitelem Žďánku. Krásný kamenný pomník s urnou tohoto významného badatele českých dějin překvapí každého návštěvníka Žďánku. Ani přívětivá atmosféra Žďánku však nezbavila Švabinského pocitu prohlubující se lidské i umělecké osamocenosti, která na něho koncem 20. let doléhá. Stále neurovnaný poměr s Annou a pomluvy, které se kolem jeho citových vztahů šíří, narušují umělcovu vnitřní rovnováhu. Východisko nachází v tvorbě a novou motivaci v biblických námětech a novém pohledu na lidský život. V Malechovicích vzniká svatý Jan Křtitel, stěžejní dílo jeho grafické tvorby. Jan Křtitel, tento asketický myslitel, vychází vstříc svému poslání ze skal Českého ráje. Švabinský potvrdil, že reálná scenerie tohoto listu se nachází v Prokopském údolí, v blízkosti křižovatky stezek u Bílého rybníka, nedaleko hradu Kost. Pro hlavu Křtitele použil portrét svého žáka a pozdějšího významného grafika Václava Fialy, lze na něm ale najít i rysy samotného Švabinského. Rozměrný dřevoryt Křtitele tvoří Švabinský od října 1929, hotov byl v lednu 1930. Z pobytu v Malechovicích si odváží také kresby a litografie z Hruboskalska, Prachovských skal a hradu Trosky.

Ve třicátých letech tráví Švabinský prázdniny na Slovensku. Po osvobození naší vlasti se vláda na svém prvním zasedání v roce 1945 usnesla udělit Maxi Švabinskému titul národního umělce. Umělec je pověřen monumentálními úkoly národními pro Památník osvobození a chrám sv. Víta.

V posledním období života se často vracel ke svému dílu a dodával: „Když obhlížím svůj život, jsem neskonale vděčný za možnost žíti v důvěrném styku s přírodou. Přesvědčuji se každým vdechem, že jsem z dobré úvahy volil své životní heslo Přírodu obdivuj vždy a všude!" Že toto vyznání patřilo měrou vrchovatou i Českému ráji, o tom nemůže být pochyby.

Sdílet s přáteli na facebooku

Diskutujte s námi

Krátké zprávy z regionu Jablonecka

Zemřel Imrich Bugár, dlouholetý manažer turnovského mítinku

Atletickým fanouškům přinášíme smutnou zprávu, že ve středu 8. dubna zemřel diskař Imrich Bugár, dlouholetý manažer atletického Memoriálu Ludvíka Daňka v Turnově. Zanedlouho - 14. dubna by přitom oslavil 71 let. Více podrobností

Hasiči – lezci zachránili u Semil paraglidistu i zraněného ferratistu

V úterý 24. března odpoledne měli hasiči - lezci z centrálních hasičských stanic Semily a Liberec velmi napilno. Semilští lezci na dvou různých místech zachránili dvě osoby - paraglidistu v nesnázích a zraněného muže na ferratě u Semil, tam zachraňovali společně s libereckými kolegy. Více podrobností a fotografie na Našem Pojizeří